Počátky okenních fólií spadají do šedesátých let dvacátého století, kdy byly na objednávku vyvíjeny pro kosmický program
NASA. Původním záměrem vývoje folií na okna bylo zamezení průchodu škodlivých druhů záření při zachování průhlednosti skel. Vakuovým napařením kovové vrstvy na čirý polyester vznikla reflexní fólie, která po nalepení na okenní skla přispěla k výraznému snížení průchodu nežádoucích složek slunečního záření, zejména tepelného a UV záření.
Výzkum a vývoj fólií na okna se nadále rozvíjel a v sedmdesátých letech se výroba postupně uvolnila i pro komerční využití. Zamezuje se zejména průniku tepelné a UV složky slunečního záření do interiérů budov.
Výslekem je stále se zvyšující tempo výroby a mnohonásobné překonání původně kladených požadavků. Zákazník žádá stále širší nabídku okenních folií , různá barevné provedení a odstíny atd. Reflexe světla se stává nežádoucí a vývoj se zaměřuje na vytvoření fólií s co nejvyšším potlačením tepla při vysoké propustnosti světla.
Kromě kovové vrstvy odpovídající vlnové délce slunečního tepelného záření se začíná pracovat na další kovové vrstvě,
tentokrát vyladěné na vlnovou délku vnitřních zdrojů tepla a vznikají tepelně-izolační fólie. Snižují tepelné ztráty, zejména zimním období a výrazně se podílejí na poklesu výdajů za vytápění domácností a objektů vůbec. Nejmodernější typy tepelně-izolačních okenních fólií propustí až 70% světla, vypadají přirozeně, reflexe je takřka zanedbatelná, zadrží až 50% sluneční energie a působí jako výborná tepelná izolace.
Vývoj protislunečních fólií reaguje i na technologický pokrok ve výrobě skla a vznikají externí protisluneční fólie, zaručující odražení tepelné sluneční energie ještě před jejím kontaktem s prosklenou plochou. Tím zároveň zamezují zvýšenému teplotnímu namáhání zasklení, zejména zasklení o více vrstvách, čímž minimalizují rizika popraskání skel.
Rozšíření fólií na skla automobilů způsobilo že se s okenními fóliemi setkáváme nejen na každém kroku.